Smutný příběh naší Bertičky

Naše Berta se narodila krásného a slunečného dne 11.8.2014. naší Klee.

Hned od první chvíle, co jsem ji měla v ruce jsem věděla, že je to ONA , naše bláznivka milovaná

Vždy byla akční, až ke zbláznění a její aktivita jí pozvedla až na šéfku naší smečky.

Tento smutný příběh začíná dne 16. ledna 2019, kdy jsme byli na krytí za psem Matesem. Vše proběhko krásně spontánně, tak to má být a v únoru jsme se na sonu dozvěli, co jsme čekali a to, že Bertička čeká miminka- na sonu bylo vidět 9 kuliček.

Po půlce březosti se Bertě občas stalo, že se počůrala, ale veliké množství- to se mi nezdálo a se vzorkem moči jsem se vydala na vet a do laborky. nález v moči byl jen malý a prý odpovídal nálezu březí feny.

Dne 20.3 byl den D- v poledne odtekla plodová voda- obrovské množství a pak se nedělo nic. V 16 hod jsem raději vyrazila na kontrolní sono, kde bylo vše v pořádku, štěňátka živá a srdíčka ťukala.

Po 19 hod se narodil první pejsek drobeček 290g a po odsátí celkem spolupracoval, po 21hod mrtvý pes 260g, další klučík 310g- živý a pak mrtvý pejsek 260g. Po 23 hod se narodila fenečka 300g a po ní další s váhou 285g. Pak se nedělo nic, stahy ustaly a Bertička šla spát- veděli jsme že v sobě má min ještě 3 šteňátka a s ohledem na úmrtnost štěňat jsme porod nechtěli prodlužovat a vyrazili jsme k naší lékařce. Po ceste se v autě narodila jedna fenečka, kterou jsem oživovala. Na veterině jsme viděli ťukajíci srdíčko a vzhledem k tomu, že stahy nebyly ani po oxytocinu, tak jsme se rozhodli pro cisařský řez. Z dělohy byla vyjmuta mini fenečka 140g, jeji první nadechnutí bylo i její poslední a vedle ní byl ještě mrtvý pejsek o stejné váze.

Po tomto zážitku jsme věřili, že máme vše špatné za sebou, ale netušila jsem, že to nejhorší nás ještě čeká.

Bohužel štěňátka neměla dobrý sací reflex a tak jsem od prvních hodin jejich života krmila každou hodinu zpočátku kapátkem.Bertička o ně pečovala jako správná máma, ležela u nich, čistila je a zahřívala. Bylo to zoufalé období a o to více, když nám 5 den zemřel prvorozený pejsek.

Zůstala nám tedy 4 psí miminka- 3 holčičky a jeden klučík

Někdy v tuto dobu jsem kontaktovala majitelku otce našich štěňat s tím, že se mi to celé nezdá a že toto není normální a zda neví u svého psa o nějakém zdravotním problému, a zda by ho nechala otestovat, aby jsme event zjistili, kde je problém.

U psa se prokázala mykoplazma a kryl jejich domácí fenku, která byla pozitivní na streptococus canis- toto vím, jen od majitelky psa- žádné laboratorní výsledky jsem neviděla.

Štěňátka pomalu začala růst, začali jsme s příkrmy, ale stále měli můj 24 hodinnový dohled.

Mezitím jsme se seznámili s jejich skvělými rodinami a malí po půlce května odjeli domů.

Těžký příběh s hezkým koncem, ale pořád to není to nejhorší, co nás potkalo...

Na základě zdravotních výsledků táty našich štěňat jsem 21.5 vzala Bertičku a naší nejstarší Kleu na kontrolu jaterních a ledvinových hodnot.

Navečer mi zvoní telefon a naše paní doktorka s vážným hlasem, že se mnou chce mluvit. vyděsila jsem se, že Kleou je to špatné- měla zhoršené jaterní testy. Nicméně Klea má vše v naprostém pořádku, ale ten vážný hlas byl k výsledkům Bertičky- totální šok.

Berta měla 4x vyšší hodnoty urey a kreatininu - což značí na velmi akutní stav- selhání ledvin

Ihned další den začal kolotoč vyšetření, infuze každý den, má tenké žíly a každá infuse jí kapala 2-3 hodiny a občas žilka praskla a tak se musela napichovat znovu, byla tak trpělivá.

Dorazily i výsledky výtěrů a bohužel zlé zprávy pokračovaly. Berta je pozitivní na mycoplasmu a streptoocus. Již se začíná rýsovat proč štěňátka měla tak hrozné problémy a proč jich tolik zemřelo.

Aby jsme zlikvidovali stereptokoka, který ji způsobil zánět v močových cestách, tak měla nasazena šetrnější antibiotika, která ale po 10 dnech vůbec nezabrala a musela dostat velmi silná, která sice zničila streptokoka, ale bohužel zase poškodila více její velmi nemocné ledviny.

Mycoplasmu léčit již nebudeme, jsou na ní potřeba silná antibiotika po dlouhou dobu a to by již nezvládla.

Jediné, co je pozitivní na tomto hrozném příběhu, je to, že to není genetický problém- takže ani jeji dcera Jenny a ani Bertiny děti toto nebudou dávat dále

Nastala i velmi zásadní změna stravy- z masa musela přejit na veterinární dietu, bere Pronefru, kterou nemá ráda, bere Renal vit na podporu funkce ledvin. Někdy jí a někdy jídlo odmítá a snažím se jí dopřát, aby jedla alespoň něco.

Nyní 7/2019 již víme, že Bertička nebude žít dlouhou dobu, její ledviny jsou poškozeny 70-80% .

Tento příběh jsem sepsala proto, protože chci, aby jste věděli co se vše při krytí může stát, Že to není jen tak jednoduché a bohužel tyto nákazy mezi zvířaty jsou a bohužel mohou mít až takto fatální důsledky.

Pro naší rodinu je nemoc naší Berty tragediíí, uděláme vše pro to, aby až do konce svého života byla šťastná, milovaná a mezi svými.

Až přijde čas, tak se nebude trápit